Meze relativizmu
Relativizmus je v dnešní době živnou půdou většiny předsudků, hloupostí, výmyslů a naivit. Tento pragmatický koncept, který vybízí k tomu, abychom se nestarali o údajně univerzálně platné pravdy a respektovali více vlastní potřeby, je v tom ovšem nevinně: to jen naše ješitnost, nepoctivost a lenost si jej přizpůsobili k ochraně před vším nelichotivým, nepříjemným, nevyhovujícím a pracným.
Přesvědčení, že svět je místem neomezené svobody, kde je každý originál se svébytnými, čistě subjektivními a ve srovnání s jinými zcela rovnocennými názory, hodnotami i vkusem, se v pluralitní společnosti prosazuje s drtivou převahou. Příznačným dokladem jeho nedotknutelnosti je averze vůči kvalitativnímu rozlišování, které se nutně jeví jako povýšenectví, netolerantnost a přisvojení si nikomu nepříslušející role soudce.
Přesto i s ním lidé běžně narážejí na hranice svých možností; sdílejí to podstatné s mnoha ostatními; říkávají „tak to není“, „tomu nerozumíš“ nebo „není to správné“; požadují odbornost a kritizují nekompetentnost; nekladou na roveň kulturní a sportovní aktivity s povalečstvím; upřednostňují vlídnost, laskavost a obětavost před sobectvím, arogancí a hrubostí; mají větší požitek z toho, k čemu bylo potřeba dozrát…
V praxi tedy nekonečnou rozmanitost vzájemně nesrovnatelných závěrů, vysvětlení a řešení rozhodně nepřipouštíme. Celou řadu z nich jsme nuceni zavrhnout, protože odporují našim zkušenostem, přírodním zákonům nebo faktickým údajům, příp. obsahují logické chyby. V odvětvích a oborech, ve kterých se orientujeme, zase oddělujeme podle objektivně vykazatelných výsledků, výkonů a provedení začátečníky od pokročilých, špatné od průměrného a výjimečného, účinné od nefunkčního, přijatelné od neobhajitelného.
S prostým „já to tak cítím“ nebo „mám to rád“ si nevystačíme ani u našich zájmů. Výběr totiž odráží např. aktuální stav mentální vyspělosti: neoblíbíme si (zdá se únavné a nudné) to, co je pro nás triviální i příliš složité. Stěží lze u něj také hovořit o neopakovatelnosti, když u příslušníků různých sociálních vrstev a věkových skupin nacházíme spolu se společnými předpoklady i stejné preference a priority.
Důsledky tolik vyzdvihovaných odlišností rozhodují v reálném životním kontextu s plnou, absolutní vahou o tom, co můžeme získat, využít a nabídnout druhým. Relativizmus, na rozdíl od populárních plytkých, nic neobjasňujících výroků, se kterými si jej spojujeme nejčastěji, je pochopitelně dokáže zohlednit: stačí být konkrétní, nazývat věci jejich pravými jmény a nevyjadřovat se k čemukoliv bez alespoň základních vědomostí.