Pár slov na úvod

Není nad to, když člověk najde pro sebe to pravé. Zájmy jakoby přímo stvořené pro naše nejvnitřnější potřeby přivádějí k poznání toho, kým jsme, určují naše místo ve společnosti a mění budoucnost v cestu s jasnými obrysy. A také, což je bezpochyby nejdůležitější, dávají životu smysl: spokojenost s vlastním údělem a jedinečné pocity obohacení, naplnění a štěstí, nevšední a mimořádné po letech stejně jako v první den, jsou toho přesvědčivým dokladem.

Přínosné zkušenosti samy o sobě ovšem ještě nejsou žádným věděním. Při snaze podělit se o ně s ostatními obvykle záhy zjistíme, že před prostudováním stěžejní literatury k tématu a bez zběhlosti v přemýšlení dáme dohromady sotva několik málo nesouvislých vět, které se kvůli nekritickému nadšení, nepřesnostem, nesrovnalostem nebo ukvapeným závěrům spolehlivě míjejí účinkem. A v případě náročných, okrajových zálib, o kterých zde bude řeč, to platí dvojnásob.

Kromě mezer ve vzdělání a scházející platné argumentace bývá další překážkou víra v univerzální, všem lidem společný základ. Dojem něčeho zcela přirozeného, který v nás oblíbené věci vzbuzují, snadno přiměje k názoru, že jsou pro každého; vede tak k přehlížení toho, co jsme museli mít a čím si projít, abychom jim mohli porozumět a něco cenného od nich získat, jak propastné jsou individuální rozdíly i že učebnicové výčty „nestranných“ definic a faktů jsou tím posledním, co by nás dokázalo motivovat.

Dnes převažující protikladný postoj, spokojení se s konstatováním, že každý jsme jiný, není o nic realističtější. Dokud je relativizmus jen pohodlná záminka k vyhýbání se jakémukoliv ověřování hypotéz, jejich důkladnému rozboru nebo zkoumání konkrétních jevů, unikají nám obecné zákonitosti výběru. Přitom právě vztah mezi tím, co máme rádi a našimi sklony, mírou nadání, druhem inteligence apod. je zdrojem směrodatných informací.

Následující texty jsou pokusem přiblížit klasickou hudbu a filozofii způsobem, který diletantizmu, vnucování osobních preferencí nebo rezignaci na odlišování věcných postřehů od očividných hloupostí a omylů předchází trpělivým hledáním příčinných souvislostí. Jejich cílem je při úvahách o jednotlivých autorech, dílech a problémech zachytit to podstatné, co dělá umělecké a myslitelské výkony výjimečnými; spolu s předpoklady nezbytnými k tomu, aby nás mohly oslovit.

další »